David Wilcock: Takže, vítejte zpět u dalšího dílu Vesmírného odhalení. Já jsem váš průvodce, David Wilcock, a je zde se mnou můj host Corey Goode.

A v této epizodě probereme podrobněji ohromující informace, které k nám přicházejí od zasvěceného veterána z druhé světové války, Williama Tompkinse.

* * * * * *

ASTRÁLNÍ PROJEKCE

William Tompkins: Když jsem byl chlapec, a bylo asi tak sedm, osm a devět let, často jsem létal. Ale pozor, neměl jsem žádné letadlo. Prostě jsem sám létal.

Bydleli jsme tenkrát v Santa Monice. Bydleli jsme v Hollywoodu, a já jsem hodně lítal, většinou v noci, ale několikrát i ve třídě, ve škole, potají, prostě jsem odešel za budovu a šel jsem si zalítat.

A někdy jsem prostě. . . dal takhle ruce nahoru, ale většinou jsem prostě jen tak vyklouzl.



A tak jsem mohl lítat nad Hollywoodem, nad údolím San Fernanda, letěl jsem dolů na pláž v Santa Monice, letěl jsem nahoru do Malibu, a letěl jsem zase dál dolů do San Pedro, prohlížel jsem si vojenské námořní lodě a suché doky v San Pedru, a létal jsem nad LAX a pak jsem se zase vracel zpátky.

Zažil jsem těžkosti, když jsem létal nad mezinárodním letištěm v Los Angeles LAX. Tam se děly věci! Takže jsem se od letiště raději držel dál, jak to jen šlo.

Několikrát jsem se bavil létáním kolem letiště v době klidu – zejména to bylo mnohem zábavnější v noci, když svítila světla – a pak jsem vystřelil nahoru, nahoru až do galaxie. A letěl jsem rychlostí vyšší jak 186.000 mil za sekundu, mnohem, mnohem rychleji.

A každému trvalo hodně dlouho, než zjistili, že dokonce Němci uměli létat ještě rychleji, a určitě mimozemšťané uměli, víte? Ale já chci říct, že i já jsem mohl, létal jsem tam nahoru.

A jednou jsem vletěl ….. byla to admirálova velitelská loď reptiliánské vesmírné flotily. Viděl jsem, slyšel jsem cítil jsem všechno, co si říkali.

Ke mně to přicházelo v angličtině, stejně jako když jsem letěl nad Ruskem. Admirál Sergej Gorškov stavěl spousty futuristických lodí, které vůbec nevypadají, že by pocházely z této planety, protože byly stavěny v utajení.

Letěl jsem nad základnou, nad základnou ve Vladivostoku, a letěl jsem přímo kolem základny. Slétl jsem dolů a podíval jsem se okraj konstrukčního zařízení, vrátil se zpátky nahoru, letěl jsem do kanceláře Sejgeje Gorškova, a viděl jsem, slyšel jsem a cítil jsem dokonce i kávu v jeho kanceláři.



A jeho jazyk . . . jaký jazyk? Angličtina. Vše, co říkali, bylo v angličtině, víte?

Pak jsem se dostal do výzkumné skupiny vojenského námořnictva, kde jsem byl poradcem  psychologického typu na cokoliv, co tady dělám.

* * * * * *

David: Tak to je hodně zajímavé téma, které tady dnes máme. Slyšeli jsme, že tuhle schopnost objevil od doby, kdy mu bylo sedm nebo osm let.

A Corey, taky jsem si na něco v této souvislosti vzpomněl, bylo mi pět, když jsem měl zážitek mimo tělo. Probudil jsem se a plul jsem nad svým tělem, a tento zážitek mě pak přivedl k bližšímu studiu jevů mimosmyslového vnímání (ESP).

Tak jsem začal asi v sedmi letech dělat psychické experimenty. Chtěl jsem to ještě znovu zažít. Ale povedlo se mi to jen jednou, když jsem byl malé dítě.

Corey: Ano, myslel jsem si, že to je normální. Myslel jsem, že to umí každý. I já jsem to dělal ….

David: Stávalo se ti to často?

Corey: Mm-hmm.

David: A od kolika let?

Corey: Od čtyř nebo pěti let se mi to stávalo samovolně, spontánně a potom jsem to se během let naučil ovládat.

Jeli jsme třeba autem na dlouhou cestu. Nudil jsem se a namísto toho, abych se ptal „Už tam budeme?“, tak jsem se promítnul z těla mimo auto a plul jsem a létal kolem značek, které jsme míjeli.

A myslel jsem si, že tohle umí každý.

David: Je v mimozemském původu duše něco, co pravděpodobně umožňuje lidem tuhle schopnost mít?

Corey: No, řekněme, že v předchozím životě jsi byl vyspělejší mimozemskou bytostí. Měl jsi vyspělé schopnosti vědomí a souhlasil jsi s tím, že se budeš inkarnovat sem, na Zemi jako člověk.

Stále máme tutéž nad-duši, která má stále stejné znalosti. Takže tato schopnost pomalu dostává do vědomého bytí, kterým jsme souhlasili, že se staneme.

David: Je nějaký důvod věřit, že pokud nějaká osoba projde nadměrným traumatem, může takové trauma urychlit schopnost rozvinout schopnost astrální projekce?

Corey: Ano. Je to technika, která se používá v těch různých programech. Vystavují lidi nadměrným extrémním traumatům a spouštějí u nich tak astrální projekci.

David: Jak to vůbec funguje? Proč se člověk promítá mimo své tělo?

Corey: Je to takový . . . takový únikový nebo ochranný mechanismus, kterou naše psychika má. Je to disociativní schopnost, kterou naše psychika má, a my se tak duchovně oddělujeme a odtrháváme se od toho, co se kolem děje.

A jakmile naprogramují osobu prostřednictvím traumatu, aby se dovedla oddělit od těla, pak začnou takové lidi cvičit, aby to dokázali i na povel pro různé operace. 

David: A jaký je příklad použití schopnosti astrální projekce?

Corey: Nejčastěji se používá třeba pro dálkové vidění. Získávají se tak podrobné informace o vzdálených místech.

David: No zdá se, že se jedná o velmi starobylou techniku že? Myslím tím to, že o této technice mystické školy hovořily po dlouhé věky.

Corey: Ano, je to velmi potlačovaná schopnost, kterou lidé mají

David: Jedna věc, kterou diváci nemusí vědět, je, že existuje určitá tajná společnost, která se zkratkou označuje BOTA, neboli Builders of the Adytum (Stavitelé svatyně), a Adytum, věřte nebo ne, je místnost, která má uvnitř oltář s tajnou knihou s posvátné znalosti.



A ta místnost je kompletně zazděná. Většinou je to válcovitá místnost, bez oken a dveří. Nedá se do ní dostat jinak, než s astrálním tělem.

A podstatou iniciace adepta je, zda je schopen dostat se do této místnosti a číst knihu uvnitř místnosti Adytum, a pouze pokud je schopen přesně zopakovat, co je v knize napsáno, stane skutečným zasvěcencem.

Slyšel jsi už o něčem takovém?

Corey: Ano, myslím, velmi podobné cvičení, kterým jsme my všichni sami procházeli.

David: Opravdu?

Corey: Ano. Museli jsme určit nějaký předmět v jiné místnosti, jeho barvu. Nebylo to takové … myslím, nečetli jsme knihy, ale to proto, že jsme byli děti.

A nechávali nás poznávat hračky nebo obrázky nebo jiné věci v jiné místnosti, která byla zcela zazděná, a ani nikdo jiný ve chvíli toho experimentu nevěděl, co tam v té místnosti je. Takže jsi nedostával psychické rány, ani ti nijak na začátek nepomohli.

David: Někteří lidé mohou sklon odmítnout Tomkinsovu výpověď na základě myšlenky, kdy říkal, například, že šel do kanceláře admirála reptiliánské flotily, a že slyšel věci hovory osob v angličtině , ačkoliv je zřejmé, že anglicky nemluvili.

A stejně tak i Rusové, kteří měli ta nekonvenční letadla, utajená vznášedla.

Corey: Slyšel jsem už dříve o tom, že mysl – tvé astrálně projektované astrální tělo – je schopno překládat jiné jazyky do řeči, kterou tvá mysl používá.

David: Takže se spouští jakási přirozená překladatelská schopnost.

Corey: Ne vždycky, ale někteří lidé mohou mít tuto vnitřní schopnost mít vrozenou. 

Ale nemůžeš se často jen tak astrálně projektovat do mnoha těchto černých základen. Jsou chráněny lidmi, které mají schopnost vzdáleného ovlivňování schopností, a těm pomáhá technologie.

Slyšel jsem, že se jim říká „Ti, kteří rozptylují“. Oni totiž rozptylují vaše myšlenky.

Kromě toho taková zařízení chrání před astrálními cestovateli také stínové bytosti. Astrální cestovatelé, kteří se snaží dostat se do tajných zařízení, najednou zjistí, že se na ně nalepí skutečně temná bytost, která je začne honit kolem.

Takže takhle mají zajištěnou astrální bezpečnost.

David: Dobrá. Takže další téma, slyšeli jsme, jak Tompkins vystřelil velkou rychlostí do kosmu, a teď uslyšíme zejména, co říká o osídlení Měsíce

* * * * * *

NÁŠ MĚSÍC

 Tompkins: Takže za prvé, to není váš Měsíc  a za druhé to vůbec není měsíc. Je to velící středisko pro tuto část Mléčné dráhy. Tak to je.



A neotáčí se. Každý zapomíná na to, že se neotáčí. Víte? Takže to není měsíc. Není to VÁŠ měsíc. Je to velící středisko, kde má sídlo 25 – 35 různých civilizací, které odsud kontrolují tuto část galaxie Mléčné dráhy.

A ano, někteří tito lidé jsou spolu ve válečném konfliktu, ale mají zde personál, který zde žije. Žijí tam s nimi jejich rodiny. Děti tam chodí do škol. Jsou tam mladí, staří, žení se. Je to pořádná porce lidí. Je to veliké zařízení.

* * * * * *

David: Takže Corey, jaká je tvoje reakce na takové prohlášení?

Corey: Je to přesně tak, jak jsem již minule říkal. Na Měsíci je mnoho různých frakcí, které mají určité části Měsíce a pracují zde. A i když jsou někteří z nich nepřátelé na život a na smrt po milénia, pracují kilometr nebo dva od sebe, ale na tomto území proti sobě nejdou, ať se děje, co se děje.

David: Kromě toho zmínil 25 až 35 různých civilizací. Zajímá mě, jak tohle zapadá do informací, které máš ty?

Corey: Řekl bych, že to tak je. Je zde mnoho ras provádějících sběr genetického materiálu, které zde mají své „pozorovací stanoviště“, jak tomu říkají.

A využívají tohle místo jako pozorovací stanoviště a stanici, kam přilétají a odlétají a odkud na nás provádí své genetické experimenty.

David: Jedna věc mě tedy napadá, taková myšlenka, jak jsi již říkal, že to je takové odloučené pracoviště nebo zastávka, ale on říká, že tu mají i rodiny, které zde žijí. Že tam děti chodí do školy, které v těch lunárních základnách normálně vyrůstají.

Takže už je tu něco, co by se dalo nazvat trvalým bydlištěm pro potenciálně velkou populaci lidí z různých, jak říkáte, 25 – 35 civilizací.

Corey: Je to podobné jako vojenské námořní základny v Evropě. Vojáci zde mají s sebou své rodiny. Je to podobný model.
Neslyšel jsem žádné informace o rodinách a dětech. Informace, které mám, hovoří o tom, že jsou to jakési vojenské základny.

David: Když jsem byl v Japonsku, byl jsem v Tokiu, hlavním městě, a je to neuvěřitelné, když tam jsi a rozhlédneš se kolem – vypadá to jako Manhattan, ale je to tak obrovské.

Tokio je neuvěřitelně veliké, je tu taková hustota budov, že ani nedohlédneš, kde tohle nahuštěné město vlastně končí.
Takže když máme města takové velikosti, která jsou postavena na tak malé geografické ploše, kde může žít potenciálně 20, 30 miliónů lidí…

Zajímalo by mě, jestli osídlení Měsíce v některých takových částech, které tito lidé vybudovali, by nemohlo také pojmout takové množství populace na relativně malém prostoru.

Corey: Všechno je to o technologii. Kdybychom nebyli tak technologicky vyspělí, nebylo by možné postavit město, jako je Tokio.

Oni zvládli všechny energetické potřeby, potřebný přísun proteinů, který tito lidé potřebují, všechno, co je potřeba pro likvidaci odpadu a mnohem víc věcí na mnohem efektivnější úrovni, než jsme my.

A ano, mohou pak zvládnout mnohem hustší osídlení obyvatelstvem, než máme my.

David: existují nějaké imigrační požadavky, které by zabránili tomu, aby se tam příchozí, kteří nejsou součástí jejich původní kultury, dostali a podívali se dovnitř takových měst?

Corey: Absolutně. Žádná skupina nevstupuje do měst nikoho jiného. Je to něco jako Spojené národy, nebo jako je to Antarktida rozdělená na proužky, které patří jednotlivým zemím.

Je to nesporné území a oni nepřekračují hranice druhých ani je nenarušují.

Měsíc byl rozdělen podobně jako švýcarská zóna, bezkonfliktní, neutrální zóna, i když v minulosti probíhaly velké, veliké bitvy. A jejich aktéři zde na Měsíci zanechali trosky z těchto bitev, jako testament nebo památník na všechny ty hrůzy.

Výsledkem těchto konfliktů pak byly dohody, které různé skupiny sběračů genetického materiálu podepsaly, mezi nimi i některé negativnější skupiny, o kterých jsme hovořili, které jim umožňují žít a pracovat v těsné blízkosti, aniž by mezi sebou vedly nějaké další války.

David: Pete Peterson má zasvěceného člověka, který přišel z ruského tajného vesmírného programu, který mu řekl, že pokud bychom se mohli podívat na odvrácenou stranu Měsíce – která je, jak zmínil Tompkins, stále mimo náš zorný úhel. Tuhle stranu prostě nemůžeme nikdy spatřit  - tak by vypadala jako Manhattan v noci.

Čímž je myšleno, že kdyby se celá ta odvrácená polokoule Měsíce k nám otočila, v noci by bylo vidět, jak je doslova celá pokrytá světly.

Corey: Ano, je to tak, je zde jedno konkrétní město, myslím, že se jmenuje Luna City, kde svítí opravdu hodně světel.

Ale musíš si zároveň uvědomit, že oni používají určitý druh maskování, kterým zneviditelní budovy a stavby, které pak vypadají jako běžné okolí vyprahlého povrchu Měsíce.

David: No páni!

Corey: Takže když prolétáš kolem, tak vidíš vlastně jen krátery, což je vlastně jen projekce promítaná nad takovou základnou nebo stanovištěm.

David: To je zajímavé, protože to stejné říkal major Bob Dean, toho času na odpočinku, podle toho, co jsem se dozvěděl od Jacoba, mého informátora, který se s ním setkal v rámci Projektu Camelot a poznali se v Tajném vesmírném programu . . .

Corey: Jsem si jistý, že to byl přinejmenším ten program „20-a-zpět“.

David: Jojo.

Corey: Myslím si to.

David: Ale jedna věc, kterou Dean řekl, když s Jacobem mluvil byla, že v Tichém oceánu existuje ostrov, který vypadá jako normální ostrov, ale to je jen maskování, a přitom se na tom ostrově nachází velmi významná vojenská základna.

A určitě to bude právě z důvodu stejného hologramu, který umožňuje, aby ten ostrov vypadal prostě jako jen obyčejný ostrov v oceánu.

Corey: Ano, oni už umí nechat „zmizet“ celý ostrov.

David: No páni! Takže tuhle věc už normálně na Zemi používají.

Corey: Jistě.

David: Takže to můžeš zcela potvrdit.

Corey: Ano. Taková technologie může být použita přes Antarktidu. Můžou ji použít na mnoha dalších místech.

David: No, dobrá. A teď – on zmínil, že Měsíc je vlastně velitelské středisko. Kolik z toho je umístěno také pod povrchem?

Corey: Téměř všechno. Většina z tohoto zařízení je vystavěna pod povrchem Měsíce, v těch hlubokých obrovských puklinách, trhlinách a lávových tunelech.

David: A jedna z posledních věcí, které jsi nedávno zmínil, je nový vzhled Lunárního operačního středisko.

Corey: Ano. Je to tak.



Když se podíváte na tenhle obrázek, to je obrázek, který jsem vytvořil a je to 3D grafické zobrazení souboru staveb, které tvoří formaci svastiky …. Takhle Lunární operační středisko neboli LOC vypadalo původně.

David: Ano, dobrá.

Corey: A tady máme další obrázek, který ukazuje, jak bylo dostavěno dalšími budovami tak, aby se zakryl ten tvar svastiky.

David: Zajímavé. Takže výborně. A teď si poslední části této epizody poslechneme pár závěrečných slov od pana Tompkinse, a to jeho slova o tom, jak on vidí naše místo ve vesmíru na základě svých vlastních zkušeností a přímého kontaktu s mimozemskými bytostmi, včetně mimozemšťanů nordického typu. Podívejme se tedy.

* * * * * *

NAŠE MÍSTO V GALAXII

Tompkins: Už jsme jako lidstvo přijali fakt, že existuje 200 triliónů galaxií. Né miliónů. Ve vesmíru máme 200 triliónů galaxií.

Co tím chci říct . . . O tom, co je tam nahoře, máme tak naivní představy. Je to absolutně neuvěřitelné. Milióny a milióny planet jsou tam – jsme velmi malé částečky a oproti tomu všemu naše Hvězda vypadá jako dětská hračka.

Naše hvězda je jen malinkatá tečička někde stranou – i když v naší galaxii.

A když už o tom mluvíme, tak mě napadá, že je teď vhodná chvíle říct tohle.

Pokud si nás chceme v tom celém představit, a řekněme, že naše tělo je teď střed galaxie, jsme na konci téhle natažené ruky.

Každý v této místnosti a všichni diváci, kteří se na to budou dívat, si musí uvědomit, že tahle ruka je jako jedno rameno galaxie Mléčná dráha. A vy se nacházíte až tady daleko u mého prvního článku prstu.



Nejsme nikde ve středu …. Zamyslete se! Nejsme v centru všeho dění. Ani v rámci Mléčné dráhy nejste středem VŠEHO toho dění. 

Jste daleko tady na konci prstu, který bude navíc v průběhu času někam odhozen, protože galaxie sama o sobě rotuje. Galaxie se otáčí, všechny se otáčí.

Točí se a jejich konečky se časem odpojují. A jiná galaxie, která bude prolétat kolem si ten ocásek zase nabere. Takže se klidně za pár týdnů můžete dostat třeba do jiné galaxie. Víte? Ale chvíli to bude ještě trvat. [Úsměv]

Takže si musíte uvědomit, že nejsme nikde v centru, že jsme jen kompars.

Tato drobná Sluneční soustava, ve které se nacházíme ….. jsme prostě na úplném chvostu, na periférii.



A je zajímavé, že se musíme začít ptát, kdo vlastně jsme, kde jsme a co vlastně víme a uvědomíme si, že vesmír je prostě neuvěřitelný. A že budou veliké  příležitosti pro naše lidi, lidi z celého světa, jak se na tom všem komerčně podílet, víte . . .

No tak. Zapomeňte na to běhat kolem s velkou zbraní. Je to příliš velké sousto. To není dobrý krok. Museli byste mít tu největší … abychom je byli schopni zastavit, a tohle námořnictvo říká 240 let. Pokud máte dost velkou armádu, stáhnou se.

Ale vy nemusíte použít střílející armádu. Ale když ji mít nebudete, lidé vám to udělají velmi  těžké.

A mě také, myslím, že my teď teprve začínáme. Začínáme vidět teprve špičku ledovce z toho, kam se můžeme dostat a co můžeme dělat a jsou to neuvěřitelné příležitosti.

* * * * * *

David: No teda. Páni!  To je velmi střízlivá připomínka úžasnosti naší kosmické identity.

Citoval jsem z posledních studií NASA, které odhalily, že v našem vesmíru existuje mnoho vodních planet, jako je naše Země, a je jich tolik, kolik je zrnek písku na celé naší planetě Zemi. Když dáme všechna ta zrnka dohromady, tak dostaneme počet planet ve vesmíru, které se podobají Zemi.

To je ohromující číslo.

Corey: Je to vzorec, který se opakuje všude po celém vesmíru.

David: A tyhle vodní planety v tomto teoretickém modelu, který NASA zveřejnila, se zaměří na, dobře, řekněme každou stou planetu, která může mít život, a na každé sté planetě z nich mohlo dojít k rozvoji inteligentního života.

Ale podle toho, cos mi již dříve řekl, tak se zdá, že inteligentní život na vodních planetách mnohonásobně převládá než cokoliv jiného ze stovky možností.

Corey: Ano, je to tak, a musíme si také uvědomit, že každá sluneční soustava má svou vlastníku dynamiku vývoje. Takže v každé sluneční soustavě jsou doby, kdy se vyvíjejí společnosti a pak nastanou zase kataklyzmata a cykly se opakují. 

A pak zase procházejí dlouhým obdobím mnohem jednodušších forem života, které obývají takové planety.

David: A pokud podle našeho konvenčního odhadu je stáří vesmíru okolo 13.8 miliard let – názory se různí, ale tohle je takový nejobvyklejší odhad – potom by to znamenalo, že existují civilizace, které jsou mnohem, mnohem starší než ta naše, které již dosáhly velmi vysokého stupně technologického vývoje.

Corey: No jasně. Přicházely a odcházely.

David: Takže myšlenka, že jsme jediným inteligentním životem ve vesmíru, ve světle těchto nových statistik, je naprosto směšná

Corey: To je více než směšné. To je arogantní. Když se sejde správný poměr minerálů, vzdálenost od slunce a planeta se osídlí správnými enzymy a proteiny od komet. Pak máme všechny stavební kameny pro základní formu života, and je ty jsou všude.



A teď se ještě zjistilo, že i hvězdy produkují vodu, . . .

David: Opravdu.

Corey: . . . to je odkud se ta velká spousta vody bere.



A Slunce zároveň produkuje harmonické vlny, které umožňují vznik života.

David: No teda, to je něco. Tomuto tématu jsem se také hodně věnoval z vědeckého hlediska. Pokud někteří z diváků sledují sérii “Učení moudrosti“ („Wisdom Teachings”), v mnoha epizodách o DNA se o tomto udivujícím důkaze hovoří.

Studovali jsme Wilhelma Reicha a způsob, jakým lze vlastně vyprodukovat život – pouhým elektrizováním kamene a vody. To je vše, co je k tomu potřeba a nakonec z toho vznikne určitá forma života.

Corey: Je to tak, a také záleží na tom, kde se taková sluneční soustava v rámci galaxie nachází, to je také důležitý faktor. . .  na kterém záleží, jak hodně rozvinutý a jak rychle se takový život bude vyvíjet.

Čím blíže k centru galaxie, tím se věci dějí rychleji. Čas tam plyne jiným způsobem.

A znamená to mnohem více, civilizace nabývají moudrost rychleji, čím blíže jsou ke středu galaxie, oproti těm, které jsou na periférii.

David: Velmi mě to udivilo, protože můj informátor Jacob, který má velké vědomosti o tajném vesmírném programu, tvrdil, že byl na více jak 200 základnách mimo naši planetu, a za tu dobu viděl více jak 400 různých druhů mimozemských bytostí, a je to člověk, který mi poskytl mnoho informací, které se shodují s tím, co ty říkáš.

Jacob mi řekl, že střed galaxie je mnohem více vyspělejší a co se zde všechno děje, nad tím nám zůstává rozum stát.

Corey: Čas plyne různě. Energie, a všechno . . . Čím blíže k centru galaxie, věci se z naší perspektivy dějí mnohem rychleji.

David: A teď – pan Tompkins také zmínil, že se otevírají komerční možnosti. Že to není o velkých zbraních.

Co si myslíš, že by se mohlo stát ve světě po úplném odhalení, kde budou mít lidé možnost mít třeba i doma portál, a během jednoho dne budou moci cestovat po naší Sluneční soustavě , setkávat se s jinými lidmi, cestovat na různá místa? Jaký typ společnosti to pak bude? A jaký druh obchodu se zde může začít rozvíjet?

Corey: No, hodně obchodních aktivit už mezi naší Sluneční soustavou a jinými slunečními soustavami probíhá, ale jsou zatím kontrolovány velmi militantními a fašistickými skupinami.

Pokud se ta možnost dostane do rukou lidí, budeme moci začít – začít obchodovat – v našem nejlepším zájmu.

Nyní mnoho lidí v tajném vesmírném programu jsou do toho jistým způsobem nuceni.

Jakmile se vytvoří v armádě situace pro vesmírný program na bázi dobrovolnosti, pak zde budou i lidé, kteří budou do své mise přinášet mnohem více tvůrčí energie. A pokud to nebudou vojenské mise, bude jednat spíše o obchodní mise.

David: Někteří lidé, kteří se teď na nás dívají, mohou být cyničtí a mohou si říkat: Co bychom asi mohli my jiným kulturám nabídnout? Vždyť jsme proti těmto lidem z vesmíru jako zaostalí neandrtálci.“

“I když bychom vyvinuli schopnost užívat portály, i kdybychom se rozletěli mimo sluneční soustavu a navštěvovali rozvinuté kultury, které mají gigantické budovy vystavěné z průhledného aluminiového krystalu, co by on nás mohli vůbec chtít?”

Corey: No, existují některé civilizace, které mnohem vyvinutější, kde nebude moc věcí, které by od nás chtěli převzít, možná nějaký genetický materiál, se kterým bychom byli ochotni z naší planety obchodovat.

Mnoho z nich budou mít takové zájmy. A super vyspělé civilizace, těm skutečně nebudeme mít mnoho, co nabídnout.

Ale bude existovat i mnoho civilizací, které jsou nám velmi blízko. Naše úroveň rozvoje bude velmi podobná tomu jejich, takže od nás budou třeba chtít nakupovat plavidla. 

My umíme vytvářet technologie, které jsou pro určité mimozemské skupiny velmi žádané, které chtějí a snaží se v této oblasti obchodovat, protože jsme známí jako pečliví a skvělí inženýři.

David: Mohou zde být i pracovní příležitosti pro lidi, kteří jsou řekněme umělci, hudebníci nebo učitelé?

Corey: Zcela jednoznačně.

David: V této oblasti také?

Corey: No určitě, předpokládám, že v oblasti umění vznikne mnoho výměnných programů protože … na všech planetách existuje nějaká forma umění.

David: A jak široká bude diverzita na planetách, kam mohou umělci nebo učitelé nebo hudebníci odjet a nabízet své služby, až se to celé otevře všem?

Corey: Bude možnost na každé planetě, která má civilizaci lidského typu. Důvod, proč nám říkají, abychom jim neříkali mimozemšťané nebo ET, ale říkají nám, abychom jim říkali lidé – je, že jsou mezi námi skutečně jen velice malé genetické rozdíly.

David: Jasně.

Corey: Jsou to lidé se svými lidskými touhami. Mají své zájmy. S jinými slunečními soustavami se můžeme se obohacovat v oblasti vědy, umění, pokud je bude naše umění a věda zajímat.

David: Takže existuje potenciální budoucnost, kde bychom mohli vyvíjet vzdělávací programy, kde můžeme pomáhat lidem, aby se mohli stát diplomaty, ambasadory, učiteli, nositeli vědění, ale bude to vyžadovat dosažení určité úrovně duchovní vyspělosti, než  budeme připraveni tohle realizovat.

Corey: Budeme i nadále jaksi izolovaní do doby, než projdeme obrodou vědomí. Jakmile k tomu dojde, a nijak nám to neublíží, nerozvine se u nás příliš silný PTDS (syndrom post-traumatické demoralizace), budeme schopni vyjít ven a začít se s nimi potkávat.

David: Tak to je opravdu fascinující a nadějná zpráva.

Uvidíme se příště u série „Vesmírného odhalení“. Končí zvláštní díl s Williamem Tompkinsem. Já jsem David Wilcock zde s Corey Goodem, děkujeme vám za pozornost a za vaši podporu.

Translator: Andrea